Hasiči v Kokoníně
Dobrovolní hasiči se sdružili ve spolek až v roce 1870 a stali se důležitou a váženou organizací
obce. Hašení požárů bylo velmi dobře organizováno podstatně dříve. To vyplývalo zejména z toho, že
většina budov byla dřevěná a velmi časté bylo používání otevřeného ohně jak v domácnostech, tak i
průmyslových provozech. Proto bylo podle požárního řádu z roku 1835 zakázáno stavět dřevěné domy
bez úředního povolení. Zakázáno bylo i kouření na veřejných místech, ve stodolách a stájích, atd.
Vznik požáru bylo oznamováno zvonem a hlasitým křikem. Někteří občané měli za úkol oznamovat
požár v sousedních obcích. Hasilo se podáváním vody ve slaměných koších vytřených směsí včelího
vosku a přírodní pryskyřice (smůly). V roce 1847 byla zakoupena první železná ruční stříkačka a od roku
1848 se sloužily pravidelné noční hlídky.
Po vypuknutí první světové války 1914 byla zavedena občanská obrana, která pravidelně v noci
hlídala.
V létech 1930 – 1935 byly postaveny dvě požární zbrojnice vybavené motorovými stříkačkami.
Po dobu téměř čtyřiceti let byl velitelem hasičů Wilhelm Fleischmann.
V roce 1935, 20 – 22. června proběhly oslavy 65 let trvání Sboru dobrovolných hasičů v Kokoníně. Při
této příležitosti byly předány nově postavené hasičské zbrojnice. Na „Letné“, v dnešní ulici Krkonošské,
nákladem 148961,95 Kč. V dolním Kokoníně, dnes ulice Boční (přestavěna na rodinný domek č. xxxx),
nákladem 30436,50 Kč; nekrytá částka 13149,90 Kč byla uhrazena obcí.
Během druhé světové války zabezpečovaly požární ochranu dvě skupiny německých mládežníků a jedna
skupina českých občanů.
V roce 1939, 27. listopadu byl zrušen Sbor dobrovolných hasičů a byla zavedena požární policie o
stavu 30 hasičů.
Malíř Franz Simm vedl od roku 1883 obecní kroniku a kroniku dobrovolných hasičů, které se
staly důležitým zdrojem informací pro vlastivědné badatele.
Od 8. května 1945 kdy byla obec převzata do českých rukou, necelou desítkou občanů se píší
současné dějiny obce Kokonína.
Přípravy k založení hasičského sboru proběhly už v roce 1938, ale teprve po skončení války se
podařilo Juliovi Karáskovi tuto myšlenku uskutečnit, když 19. června 1945 vyzval občany ke vstupu do
sboru. První informační schůze 4. července 1945 se zúčastnilo 21 zájemců, kteří zvolili přípravný výbor
v čele s předsedou Karáskem a členy Pavlatou, Posltem, Štekrem, Hujerem a Kobrlem. Řádná ustavující
valná hromada byla svolána na 13. ledna 1946 do kokonínské sokolovny. Po rušné diskusi byli zvoleni:
starostou Karásek, náměstkem Sýkora, velitelem Poslt, zástupcem Vunderer, jednatelem Tošovský,
samaritánem Hujer, pokladníkem Kobrle a vzdělavatelem Veselý.
Jak je vidět, tak „sokolovna“ byla vždy dějištěm nových věcí v životě obce Kokonín, jak je
dodnes.
Základ čerpán z materiálů Jiřího Matury a
p. Syrového. Vypracoval: Josef Šikola - 2012
