Mezinárodní horolezecký filmový festival opět nezklamal
Z historie tohoto festivalu
V roce 1980 se uskutečnil nultý ročník přátelského setkání horolezců v Teplicích nad Metují. V té době nemohl jen tak „ kde kdo“ vycestovat za hranice našeho státu, a proto byly zkušenosti a zážitky z velehor z jiných zemí velmi cenné. Hlavní organizátor tohoto podniku, polický horolezec Miroslav Šmíd, pozval své kamarády horolezce, kteří zde promítli své filmy, okomentovali své diapozitivy, podělili se o své zkušenosti z hor. Shromáždění podobného druhu nebylo tehdy běžné ani po vůli státní moci. Podnik zblízka sledovala státní policie. Akce se zdařila a návštěvníkům se zalíbila tak, že se z ní stala tradice. V roce 1981 se tedy konal první ročník Festivalu horolezeckých filmů.
Události roku 1989 přinesly jiné starosti a po desátém ročníku festivalu se tradice přerušila. Až po Šmídově tragické smrti na Lost Arrow v roce 1993 se parta jeho kamarádů rozhodla festival oživit. Akci vedl z pozice ředitele Tomáš Čada a Radek Myška, tehdejší starosta Teplic nad Metují, festival výrazně podpořil tím, že do organizace festivalu významně zainteresoval město.
I když šlo stále o shromáždění horolezců kamarádů hlavně z Čech a také ze Slovenska, koncepce festivalu byla pozměněna: stala se z něj soutěžní přehlídka filmů. Přibylo množství filmů ze zahraničí a porota posuzující přihlášené filmy byla od těch dob pokaždé mezinárodního složení. Název festivalu se změnil na Mezinárodní horolezecký filmový festival. Navíc doba pokročila a horolezci začali pokukovat i po jiných sportech v horách, jako například skialpinismus, paragliding. Také začali houfně cestovat po světě, proto musel festival sledovat nový trend a otevřít se i těmto možnostem. A tak po několik let byly filmy rozděleny do tří soutěžních kategorií: Horolezectví (A), Sporty v horách (B) a Člověk a hory (C), ale současné trendy nás přinutily od kategorií upustit a nynější pravidla omezují pouze témata filmů přijatelná pro ražení Mezinárodního horolezeckého festivalu.
S integrací České republiky do mezinárodních struktur se začal podobnou cestou ubírat i Mezinárodní horolezecký filmový festival. V roce 2001 se stal členem sdružení příbuzných evropských a amerických festivalů, Mezinárodní aliance pro horský film.
Hlavní taháky letošního ročníku
Každý ročník je specifický z hlediska výběru filmů a hostů festivalu z tuzemska i zahraničí. Například letos jste na festivalu mohli potkat Chrise Sharmu, Krzystofa Wielického, Igora Kollera, E. Kubarskou, D. Kaszlikowského, Alenu Zárybnickou, Petra Horkého, Máru Holečka, Radka Jaroše, Zdeňka „Háčka“ Háka, Petra „Becko“ Ondřejoviče, Radka Groha či Honzu „Trávu“ Trávníčka. Pomyslnou největší hvězdou byl americký horolezec Chris Sharma (* 23. dubna 1981). Sympatický rodák z kalifornského Santa Cruz bývá označován za nejlepšího sportovního lezce na světě. Jeho vyprávění doplněném promítáním jeho prezentace přihlížel v sobotu večer zaplněný amfiteátr.
Chris Sharma, syn Gity Jahnové a Boba Sharmy, vyrostl v Santa Cruz v Kalifornii. Se sportovním lezením začal ve 12 letech v horolezeckém centru Pacific Edge. Chodil do školy Mount Madonna a jeden rok také do Soquel High School. Ve čtrnácti letech vyhrál národní soutěž v boulderingu. O rok později vylezl cestu s obtížností 5.14c. V té době to byl nejobtížnější výstup v Severní Americe.
Poté se Sharma odstěhoval do Bishopu v Kalifornii, kde vylezl The Mandala, boulder s obtížností V12 (americká boulderingová klasifikace).
V červenci roku 2001 vylezl prodloužení již přelezené cesty Biographie v Ceüse ve Francii. Podle francouzské tradice cestu nepojmenovává prvovýstupce, nýbrž ten, kdo ji osadil jištěním, což Sharma ignoroval a cestu přejmenoval na Realization. V době tohoto prvovýstupu byla Biographie první cestou na světě, u které panovala shoda na obtížnosti 5.15a (9a+). Od té doby Sharma vylezl mnoho dalších cest se stejnou či vyšší obtížností, včetně cest La Rambla ve španělské Siuraně a Es Pontas (deep water solo cesta na Mallorce). V roce 2008 vylezl 76m cestu Jumbo Love u Clark Mountain v Kalifornii, jejíž obtížnost ohodnotil jako 5.15b.
Přestože jej na špici vývoje vystřídal Čech Adam Ondra, se kterým se přátelí a společně v roce 2013 pracovali na projektu La Dura Dura, nepatří Chris ještě do starého železa. Cestu La Dura Dura (9b+) ve španělské Olianě dokázal přelézt nedlouho po Adamovi a je tak kromě něj druhým světovým sportovním lezcem, který vylezl cestu obtížnosti 9b+. Film King Lines z roku 2008 sleduje Chrise při mnoha výstupech po celém světě a zprostředkovává jeho názory na jeho minulost, lezení i život samotný. Vystupuje i v dalších nejznámějších filmech o sportovním lezení a boulderingu.
V roce 2007 se přestěhoval do Lleidy v Katalánsku ve Španělsku.
Filmy, stánky, soutěžení, túry i plavání
Během festivalu bylo promítnuto několik desítek filmů v mnoha blocích a na dvou hlavních promítacích místech – v kinu a v přilehlé škole. Jedním z nejzajímavějších filmů byl dokument The Walll: Climb for gold z roku 2022, který sledoval přípravu čtyř adeptek na první zlatou medaili ve sportovním lezení.
Odpočinkově svěží pohodu nabídnul francouzský film Home sweet home, kde se prolíná stanování v horách s paraglidingem a cyklistikou a tvůrce neopomněl film proložit i záběry hravých koťátek. Ukázal, že barvy podzimu nemůže nic překonat.
Výjimečnou Prahu v časech coronaviru zachytil český snímek Koruna Prahy z roku 2021, kdy dobrodružství se dá zažít i v místních podmínkách a dobývat se dá i Vítkov, Petřína Vyšehrad. Stejně jako nocovat na lavičce v zasněžené Praze.
Kreativec firmy Hudy důvěrně prozradil tajemství, že pro natáčení vtipné reklamy se může díra v pískovci nahradit použitou i roličkou toaletního papíru. Holt zlaté české ručičky a nápady.
Kdo nechtěl jenom sedět pasivně v kině nebo přihlížet lezeckým soutěžím, mohl sám vyrazit do přilehlých Teplických a Adršpašských skal a tam se věnovat horolezení či více či méně náročným výšlapům a túrám. V provozu bylo také místní koupaliště, které po dobu konání festivalu nabízelo možnost stanovení v ceně denní vstupenky na koupaliště.
Závěr a blížící se 40. ročník
Co říci na závěr? 39. ročník právě skončil a nám všem nezbývá než se necelý rok těšit na jubilejní 40. ročník, který jistě využije svého potenciálu a překoná svým dojmem a velikostí i ten úspěšný letošní.
Mgr. Bc. Jan Kopal
