SPOLEK: Kokonín z.s.

Jan Žižka z Trocnova a Kalicha 

(kolem r. 1360 Trocnov – 11. října 1424 Přibyslav)

Jan Žižka z Trocnova, český válečník a husitský vojevůdce, jedna z nejslavnějších postav české historie vůbec, muž, jenž je v době své největší slávy nazývaný „husitský kníže“, přichází na svět někdy kolem roku 1360 v jižních Čechách, v Trocnově, na Českobudějovicku, v rodině svobodného zemana Řehoře.

Žižkovo dětství, mládí (a vůbec celý život do roku 1400) jsou dnes zahaleny tajemstvím, dobové prameny o Žižkově životě příliš nehovoří – přesto je známo, že nejspíše jako dvanáctiletý Žižka po zranění mečem přichází o levé oko, že se později žení a že má nejspíše i děti. Též je známo, že se mu jako trocnovskému hospodáři nedaří a že nakonec o své hospodářství přichází.

V prvním desetiletí 15. století Jan Žižka, společně s mnoha dalšími zchudlými jihočeskými zemany, bojuje proti expanzivním snahám rodu Rožmberků – je členem skupiny lapků a zbojníků lupiče Matěje (snad od roku 1406?), skupiny, která ničí a přepadává rožmberský majetek.

V roce 1409 Jan Žižka z Trocnova získává od krále Václava IV. Lucemburského amnestii, v letech 1410-1411 se (pravděpodobně) účastní válečných tažení proti řádu německých rytířů v Polsku, předpokládá se jeho účast v bitvě u Grunwaldu.

V roce 1412 pak Jan Žižka z Trocnova vstupuje do služeb krále Václava IV. a usazuje se v Praze, kde se podruhé žení (manželka mu pak porodí dceru). Pod vlivem kázání Jana Husa se v následujících letech Jan Žižka přikloní k husitským idejím, stává se s něj zanícený stoupenec reformace – v roce 1419, 30. července, se pak aktivně účastní první pražské (novoměstské) defenestrace, vedené Janem Želivským.

Na podzim stejného roku (tedy roku 1419) Jan Žižka z Trocnova odchází v čele radikálně orientovaných husitů do Plzně, v jejímž okolí pak svede v bojích proti katolickým pánům své první vítězné bitvy jako husitský vojevůdce (bitva u Nekmíře, bitva u Štěnovic).

V březnu roku 1420 Jan Žižka z Trocnova se svými stoupenci Plzeň opouští (tlak katolíků je stále silnější, situace v Plzni je pro husity jen stěží udržitelná) a vydává se jihovýchodním směrem – do Sezimova Ústí, centra jihočeských husitů.

Během této cesty jsou pak husitské oddíly 25. března roku 1420 u Sudoměře napadeny vojskem katolických pánů z Písku a Strakonic – toto střetnutí končí slavným vítězstvím husitů.

Po svém vítězství husité přicházejí na Tábor (nově založené centrum husitů nad řekou Lužnicí, severně od Sezimova Ústí, které sami husité zničí) a Jan Žižka z Trocnova se stává jedním ze čtyř táborských hejtmanů.

Po vyhlášení první křížové výpravy proti českým zemím a po příchodu křižáckých vojsk, vedených římskoněmeckým císařem Zikmundem Lucemburským, se Jan Žižka z Trocnova v čele táborských husitů vydává na pomoc Praze, která je křižáckou výpravou obležena – 14. července roku 1420 je pak svedena legendární bitva na pražském Vítkově, kde spojené síly táborským husitů a pražanů nad křižáckým vojskem vítězí.

Po vítězství na Vítkově se Jan Žižka z Trocnova stává jednou z největších husitských autorit – v následujících letech nebude v českých zemích silnějšího a respektovanějšího vojevůdce.

V roce 1421 potkává Žižku osobní neštěstí – při obléhání hradu Rábí přichází (v únoru) i o druhé oko.

Ve stejném roce je Jan Žižka z trocnova zvolen (v červnu) čáslavským sněmem do prozatímní zemské vlády a podílí se (již jako vrchní hejtman Tábora) na likvidaci nejradikálnějších částí táborských husitů – pikartů a adamitů.

V letech 1421-22 se Jan Žižka účastní mnoha bitev v oblasti středních Čech, 7. ledna roku 1422 pak poráží (jako slepý vojevůdce) u Havlíčkova (Německého) Brodu vojska druhé křížové výpravy proti českým zemím.

V roce 1423 Jan Žižka z Trocnova opouští, po sporech s tamními kněžími (Žižka je zastáncem programu čtyř artikulů pražských a podporuje spíše střední měšťanské vrstvy), Tábor a odchází do východních Čech, kde zakládá společně s tamními orebity tzv. Menší Tábor, jehož politickým programem je tzv. Žižkův vojenský řád z dubna roku 1423).

V létě roku 1423 se Jan Žižka z Trocnova zmocňuje Hradce Králové, poté se musí bránit koalici tvořené konzervativní utrakvistickou šlechtou, která se spojila s pražany a částí šlechty katolické – nicméně, v prvních měsících roku 1424 se Žižkovi daří získat si na svoji stranu některé ze spojenců Tábora a v bitvě u Malešova (7. června roku 1424) pak nad kališnicko-pražsko-katolickou koalicí zvítězí.

V následujících týdnech Jan Žižka postupně obsadí Kouřim, Nymburk, Český Brod a další města a sídla, v srpnu roku 1424 pak stojí Jan Žižka v čele svých vojsk před Prahou – od jejího obsazení nakonec ale ustoupí, když s jejími představiteli uzavře smír (září 1424).

Po těchto událostech se české husitské hnutí opět spojuje, pražané, Žižkovi orebité i táborité se dohodnou, že společnými silami vytáhnou proti Moravě, ovládané Albrechtem Rakouským a odklánějící se od idejí utrakvismu.

Při tomto tažení pak život Jana Žižky končí – 11. října roku 1424 Jan Žižka z Trocnova náhle a nečekaně, po krátké chorobě, umírá při obléhání města Přibyslavi.